Novinky ◄ Zpět

Biologičtí činitelé ve vztahu k BOZP. Klasifikace, rizika, kategorizace a požadavky na pracoviště

8. 9. 2020

Práce v prostředí, kde se vědomě manipuluje s biologickými činiteli, je klasifikována jako práce riziková. Nejčastěji k takové činnosti dochází ve zdravotnických zařízeních, veterinárních stanicích, laboratořích, výzkumných centrech a farmaceutických firmách. Práce v těchto podmínkách představuje celou řadu zvláštních bezpečnostních opatřeních, se kterými vás seznámí tato publikace.

Obsah článku:

• Úvodem
• Co je biologický činitel
• Účinky na zdraví
• Expozice na pracovišti
• Klasifikace dle míry rizika infekce
• Kategorizace prací
• Hodnocení rizika
• Požadavky na pracoviště
• Legislativa v EU a ČR

Úvodem

Biologičtí činitelé jsou všudypřítomní v životním prostředí a můžete se s nimi setkat v mnoha odvětvích. Protože jsou zřídka viditelná, rizika, která představují, se často podceňují, a to i přesto, že expozice může vést k akutním a chronickým, někdy dokonce život ohrožujícím nemocem, které mají vážné sociálně-ekonomické důsledky. Mezi účinky na zdraví patří infekce, zoonotické choroby, příznaky horních a dolních cest dýchacích, astma z povolání, senzibilizace, alergické reakce, systémové (více orgánové) účinky, otrava a dokonce i rakovina.

Posouzení rizik a nakládání s biologickými činiteli na pracovištích je zákonným požadavkem, ale proces může být celkem komplikovaný, a to z důvodu rozmanitosti takových činitelů, protože mají jedinečné vlastnosti, které je odlišují od jiných nebezpečných látek. Patří k nim infekčnost, zpožděné účinky inkubace a schopnost se množit. Chybí standardizované metody měření a obecně nejsou pro působení biologických činitelů na lidský organizmus stanoveny žádné limity expozice na pracovišti.

Tento článek podává obecný přehled o zdrojích a výskytu expozice biologickým činitelům na pracovištích a o zdravotních účincích těchto expozic. Dále zavádí právní předpisy a diskutuje obecná opatření, která mohou být použita pro kontrolu a prevenci expozice těmto látkám na pracovišti.

Co je biologický činitel

Biologickými činiteli jsou mikroorganismy, včetně geneticky upravovaných, dále pak buněčné kultury a lidští endoparazité vyvolávající infekce, alergie nebo otravy. Jedná se např. o parazity, viry, houby, bakterie a plísně.

Mikroorganizmus je mikrobiologická jednotka, buněčná či nebuněčná, která je schopná množení nebo přesunu genetického materiálu. Buněčná kultura je zkumavkový růst buněk odvozených od mnohobuněčných organismů.

Účinky biologických činitelů na zdraví

Biologičtí činitelé způsobují celou řadu zdravotních problémů, a to buď přímo nebo prostřednictvím expozice souvisejícím alergenům a toxinům. Podle evropských průzkumů z roku 2015 je riziko vystavování infekčním činitelům stále větší. Je jim vystaveno asi 13 % evropských pracovníků, což je 1,5 krát více než v roce 2005.

Biologičtí původci mohou způsobit celou řadu nepříznivých účinků na zdraví, včetně:

• infekce způsobené parazity, viry, houbami nebo bakteriemi;
• alergie a akutní i chronické respirační příznaky vyvolané expozicí plísním a organickým prachům, jako je prach z mouky, zvířecí lupina, enzymy a roztoče;
• otravy nebo jiné toxické účinky, například prostřednictvím endotoxinů.

Někteří biologičtí původci včetně virů (např. Hepatitida C, virus lidské imunodeficience-1), parazitů (např. Schistosoma haematobium) a některých prachů kontaminovaných bio-aerosolem (např. dřevní prach) jsou podle IARC klasifikovány jako karcinogenní pro člověka (skupina 1).

Biologické látky mohou vstoupit do lidského těla různými cestami v závislosti na původci a povaze zapojeného procesu. Mohou zahrnovat vstup prostřednictvím:

• poškozené kůže nebo sliznice,
• inhalace,
• polykání,
• zvířecího kousnutí,
• urogenitálního traktu,
• poranění jehlou - bodnutím.

Expozice biologickým činitelům na pracovišti

Biologičtí činitelé jsou v životním prostředí všudypřítomní. V pracovních podmínkách může dojít k expozici obecně, kdykoli pracovníci přijdou do styku s:

• přírodními nebo organickými materiály, jako je půda, jíl, rostlinné materiály (seno, sláma, bavlna atd.),
• zvířaty a látky živočišného původu (např. vlna, srst atd.),
• potravinami (např. výrobky, plísně a kvasinky),
• organickým prachem (např. mouka, papírový prach, zvířecí lupina, pyl),
• odpadem či odpadní vody,
• krví a dalšími tělesnými tekutinami.

Značná část celosvětové pracovní síly je vystavena biologickým činitelům buď v případě:

• záměrného použití biologických látek - například v antibiotikách nebo biotechnologické produkci,
• že biologická látka je přítomna - například při zkoumání biologických vzorků,
• neúmyslného použití, pokud jsou biologická činidla přítomna v použitých materiálech, jako je jídlo, odpad, půda atd.,
• pokud jsou rozprostřena nebo vyrobena pracovním procesem - například při kompostování.

Mezi pracoviště se zvýšeným potenciálem expozice biologickým činitelům patří oblasti zemědělství, potravinářství, zpracování dřeva, zdravotnictví, elektrárny na biopaliva a provozy pro zpracování odpadu.

„Práce s biologickými činiteli je práce riziková.“

Riziková práce je definována jako pracovní činnost, při které hrozí nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci, která souvisí s prací. Zároveň je riziková práce ta, která je zařazena do 3. a 4. kategorie, ale také do 2. kategorie, o které však musí rozhodnout příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nebo tak stanoví zvláštní právní předpis.

Klasifikace dle míry rizika infekce

Směrnice o biologických činitelích (2000/54/ES) klasifikuje biologické činitele do čtyř rizikových kategorií podle toho, jaký mají potenciál způsobovat nemoci a podle prevence a léčby.

• Biologickým činitelem skupiny 1 se rozumí činidlo, u kterého je nepravděpodobné, že způsobí lidské onemocnění.
• Biologickým činitelem skupiny 2 se rozumí látka, která může způsobit onemocnění lidí a může být pro zaměstnance nebezpečná. Je nepravděpodobné, že se rozšíří do komunity. Obvykle je k dispozici účinná profylaxe nebo léčba.
• Biologický činitel skupiny 3 představuje látku, která u lidí může způsobit vážné onemocnění. Může představovat také riziko komunitního rozšíření. Obvykle je k dispozici účinná profylaxe nebo léčba.
• Biologický činitel skupiny 4 představuje látku, která způsobuje závažné onemocnění lidí. Může představovat vysoké riziko rozšíření do komunity. Obvykle není k dispozici žádná účinná profylaxe ani léčba.

Směrnice rovněž obsahuje jako přílohu seznam biologických původců, o nichž je známo, že infikují lidi. Uvedení činitelé jsou klasifikováni podle čtyř výše definovaných skupin. Seznam rovněž uvádí náznaky alergenního potenciálu a toxických účinků a informace o látkách, pro které existují účinná očkování. Tato příloha byla revidována a nahrazena směrnicí 2019/1833/EU, kterou se mění směrnice 2000/54/ES. Tato směrnice byla pozměněna směrnicí 2020/739, která klasifikuje virus SARS-CoV-2 do 3. skupiny biologických činitelů.

Alternativní klasifikace seskupuje biologické činitele podle jejich dopadu:

• Prostředky alergenní a toxické povahy, které vytvářejí bioaerosoly a jsou škodlivé pro dýchací cesty, oči a / nebo kůži lidí. Důležitými činiteli v této skupině jsou viry, bakterie, houby a endotoxiny jejich integrálních složek, β-glukany, chitin a rostlinné částice, pylové a proteinové senzibilizátory.
• Činidla, která způsobují infekční a parazitární onemocnění jednou nebo více cestami přenosu, včetně vektorů nemocí, jako jsou hmyz a rostliny, přímý nebo nepřímý fyzický kontakt (tj. dermální expozice), inhalace vzduchu nebo požití. Příklady činitelů patřících do této skupiny zahrnují zoonotické patogeny Meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA), Coxiella burnetti (původce Q-horečky), Bacillus anthracis (antrax) a nezoonotickou bakterii Legionella sp.

Kategorizace prací při práci s biologickými činiteli

Kategorizace prací podléhá kritériím dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 432/2003 Sb. První kategorie je vynechána, protože zdravotní riziko v této kategorii je minimální nebo zanedbatelné.

2. kategorie - obvyklou součástí pracovní činnosti není vědomá manipulace s biologickými činiteli nebo jejich zdroji či přenašeči. I přesto však při vykonávání takové práce je pravděpodobnost expozice biologickým činitelům skupin 2 až 4 vyšší než u ostatních lidí.

3. kategorie - obvyklou součástí práce jsou činnosti související s vědomou manipulací s biologickými činiteli skupin 2 a 3 nebo jejich zdroji či přenašeči. *

4. kategorie - obvyklou součástí práce jsou činnosti související s vědomou manipulací s biologickými činiteli skupiny 4 nebo jejich zdroji či přenašeči. *

* Poznámka: Je-li práce zařazena do 3. a 4. kategorie, je nutné zřídit v zájmu populace kontrolované pásmo.

Hodnocení rizika biologických činitelů

Pokud jsou biologičtí činitelé nedílnou součástí výroby či práce nebo se vyskytují na pracovišti záměrně (např. zdravotnická zařízení), musí zaměstnavatel zajistit kategorizaci prací, ale také zahrnout a zohlednit výskyt těchto činitelů do hodnocení rizik. Při hodnocení míry rizika je možné využít jednoduchou čtyřbodovou tabulku podle kategorií níže.

1. Minimální nebo zanedbatelné zdravotní riziko - není pravděpodobný nepříznivý vliv na lidské zdraví, expozice je nahodilá a jen málo významná.
2. Nízké nebo únosné zdravotní riziko - negativní vliv na zdraví člověka je výjimečný, expozice je součástí práce a pracovníci jsou očkováni.
3. Významné zdravotní riziko - vliv na zdraví člověka je významný, hrozí vznik infekčních onemocnění, expozice je součástí práce.
4. Vysoké zdravotní riziko - vliv na zdraví člověka je vysoký, riziko není možné vyloučit ani při použití bezpečnostních opatření, hrozí vznik infekčních onemocnění nebo se jedná o nebezpečné biologické činitele dle direktivy EHS 90/679.

Mohlo by vás zajímat: Metody a způsoby hodnocení rizik na pracovišti

Požadavky na pracoviště

Požadavky na pracoviště, ve kterých se vyskytují biologičtí činitelé, jsou uvedeny v tabulce č. 2 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Požadavky na prostor určený pro práci s biologickými činiteli jsou uvedeny § 51 a § 52 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Legislativa v EU a ČR

V roce 2000 Evropský parlament a Rada EU zveřejnily směrnici 2000/54/ES „O ochraně pracovníků před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci“, která zavádí a přijímá přísnou definici biologických činitelů. Konkrétně jsou v článku dvě směrnice pro biologické činitele definovány jako:

• mikroorganismy, včetně těch, které byly geneticky modifikovány, buněčné kultury a lidské endoparazity, které mohou být schopné vyvolat jakoukoli infekci, alergii nebo toxicitu.

V této definici:

• je mikroorganismem mikrobiologická entita, buněčná nebo nebuněčná, schopná replikace nebo přenosu genetického materiálu;
• znamená buněčná kultura růst buněk ve zkumavce získaných z mnohobuněčných organismů.

Mikroorganismy se skládají z virů, parazitů, bakterií a hub. Některé členské státy EU zahrnují v jejich definici biologických činitelů také vedlejší produkty včetně toxinů, složek buněčných stěn (např. endotoxiny a glukany) a části živých organismů.

Tato směrnice je provedena do vnitrostátních právních předpisů všech členských států. Vzhledem k tomu, že směrnice stanoví minimální normy pro BOZP a je na členských státech, aby přijaly přísnější požadavky nebo normy, mohou v definici biologických činitelů existovat mírné vnitrostátní rozdíly. Například definice přijatá v Německu zahrnuje ektoparazity, které jsou schopné vyvolat jakoukoli infekci, alergii nebo toxicitu, a technicky vyrobené biologické entity se stejnými vlastnostmi jako mají biologičtí činitelé. Ve Velké Británii je rozsah působnosti těchto činitelů rozšířen tak, aby zahrnoval i látky, které „mohou způsobit infekci, alergii a toxicitu a látky, které jinak představují riziko pro lidské zdraví“. Vzhledem k národním rozdílům v definici je důležité, aby každý čtenář odkazoval na příslušné národní předpisy týkající se biologických činitelů na pracovištích.

V České republice jsou podmínky práce s biologickými činiteli upraveny zejména v této legislativě:

• Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v platném znění, ust. § 7.
• Zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, zejména ust. § 15, 40, 41, 46.
• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v aktuálním znění zákona č. 205/2015 Sb., zejména ust. § 106 odst. 4 písm. b.

• Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění vyhlášky č. 240/2015 Sb., zejména § 6, příloha č. 1, bod 12.
• Vyhláška MZ č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem v aktuálním znění vyhlášky č. 299/2010 Sb., zejména §§ 9-11, 16 a 17.
• Vyhláška č. 180/2015 Sb., o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí a zaměstnankyním – matkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích na pracovištích).
• Vyhláška č.306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

• Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci v platném znění, zejména ust. §§ 36-39, 51-52, příloha č. 7.
• Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 168/2014 Sb., zejména příloha nařízení vlády, kapitola V- nemoci z povolání přenosné a parazitární.