Jak postupovat při teroristickém útoku aktivního střelce? Jak se chovat a jak správně reagovat? Přečtěte si doporučení evropských a amerických odborníků na krizové situace. Pochopte, co je přirozená reakce na stres, situační uvědomění a rozhodnutí podniknout akci. Získejte základní přehled nejdůležitějších vědomostí, které vám mohou zachránit život.
Obsah článku:
Způsoby chování při útoku teroristy či aktivního střelce, které doporučují evropské instituce, se liší od těch amerických. Zatímco evropští odborníci doporučují způsob „útěk, ukrytí, oznámení“, americký model doporučuje „útěk, ukrytí, útok“. Jednotlivé akce jsou seřazeny od preferovaných k méně preferovaným. Způsob chování je ale podstatně složitější.
Většina evropských i amerických odborníků se shodne na tom, že nejjistější je se pokusit uprchnout z rizikového místa a následně se ukrýt. V Evropě se doporučuje ve třetí fázi oznámit událost na tísňovou linku. Předpokládá se, že se obětem podaří uniknout, případně se ukrýt či zabarikádovat. V Americe je ale třetí možnost, která je považována za krajní v ohrožení života, útok proti pachateli.
Nezapomeňte, že občan České republiky má ústavní právo bránit sebe nebo jiného, a to i se zbraní. Je-li držitelem platného zbrojního průkazu a má v době útoku aktivního střelce či teroristy u sebe střelnou zbraň, může ji za určitých podmínek použít v sebeobraně nebo obraně jiné osoby či osob. Více informací se dočtete v článku Nutná obrana a krajní nouze.
Situace aktivních střelců a teroristů jsou nepředvídatelné a rychle se vyvíjejí. K zastavení střelby a zmírnění počtu zraněných či mrtvých je obvykle vyžadováno okamžité nasazení donucovacích orgánů - speciálních policejních jednotek. Vzhledem k tomu, že situace aktivního střelce často skončí během 10 až 15 minut, než na místo dorazí policie, musí být jednotlivci připraveni jak psychicky, tak fyzicky, aby situaci zvládli.
Každá situace je individuální a nelze zcela přesně určit, jak se zachovat. Nicméně existují doporučené postupy, které mohou významně zvýšit možnost přežití. Je třeba být proškolen a vědět předem, jaké má člověk instinkty a co se bude dít v jeho hlavě. Jako první přichází přirozená reakce na stres, poté uvědomění, co se děje a až potom rozhodnutí, co se bude dít dál. Pojďme se na to podívat podrobněji.
Když je člověk konfrontován extrémním fyzickým násilím, kontrolu převezme mozek. Je vystaven extrémnímu stresu a přepne se do nouzového režimu. Je to něco, jako když se vaše tělo nastaví na autopilota, abyste přežili. Tělo zapne obranné mechanismy, které mají za úkol připravit vás na to, že se s hrozbou potkáte a půjdete do útoku nebo utečete. První věc, kterou v těchto situacích mozek udělá, je, že úplně zmrazí vaše tělo. Takže i když chcete utéct, schovat se nebo se dokonce postavit tváří v tvář protivníkovi, automatická reakce mozku vám zabrání v pohybu. Děje se to, protože mozek vás chce udržet naživu a zmrazení je součástí přirozeného obranného systému. Člověk má masivní panickou odpověď, která se projevuje zvýšeným krevním tlakem, tepem a zrychleným dechem, což ho blokuje k další akci. Tím, že má omezenou dostupnost racionálních zdrojů, které používá, může cítit absolutní zablokovanost v tom najít nějaké racionální řešení.
Dalším příznakem přirozené stresové reakce je tunelové vidění - zúžení periferního i horizontálního vidění přibližně na 30 °. Člověk pak vnímá pouze to, co je v centru jeho vizuálního vnímá. Tento jev se týká i slyšení. Ztráta sluchu při stresu je způsobena právě periferním viděním, které ovlivňuje všechny naše smysly. Tunelové vidění je součástí stresové reakce, která ovlivňuje lidskou fyziologii - zrychlený tep a dech či změněné chování. Snižuje schopnost racionálního chování, ale ovlivňuje i smysly.
Později je mrazivá reakce a případné tunelové vidění doprovázeno uvolňováním hormonů, jako je adrenalin, které pomáhají mobilizovat vaši energii a soustředit vaši pozornost. Tato chemická reakce však může bránit vašemu mozku v tom, aby se rozhodl podniknout kroky zachraňující život. Úkolem je znovu zapojit primární odezvu vašeho mozku a potlačit autopilota. Proto je trénink tak důležitý. Naučí vás převzít kontrolu nad vaším fyziologickým autopilotem.
Situační uvědomění znamená vědět, co se kolem vás děje. Je to důležité, protože věnovat zvýšenou pozornost svému okolí, tedy lidem, místům a věcem, vám pomůže lépe rozpoznat potenciální hrozby. V zásadě je to způsob, jak předvídat mimořádné situace a naplánovat reakci.
Existují způsoby, jak rozvíjet situační uvědomění. Například můžete pracovat na identifikaci alespoň dvou únikových tras. Přemýšlejte:
Zůstat ve střehu vám může pomoci zůstat naživu.
Události aktivních střelců se vyvíjejí rychle a bez předem stanoveného scénáře. Jediným pravidlem je, že přibližující se terorista vám dává signál okamžitě jednat.
Pokud například střelec projde dveřmi místnosti, kde se právě nacházíte, může být útěk do úkrytu obtížný. Pokud se ale můžete evakuovat, měli byste to zkusit.
Pohybujte se rychle, zůstaňte přikrčeni a jděte kupředu, dokud nebudete v bezpečí. Jakmile se budete cítit bezpečně, volejte policii. Pokud se nemůžete bezpečně evakuovat, ukryjte se a zabarikádujte. Dostaňte se za co nejvíce zamčených dveří. Vzdálenost a překážky zvyšují šanci na přežití, protože aktivní střelci nejprve hledají snadné cíle.
Pokud není možné se vzdálit od střelce nebo se bezpečně ukrýt, nezbývá než bojovat o holý život a snažit se co nejvíce vyrovnat sílu a intenzitu útoku. Statistiky říkají, že aktivní střelci nevyjednávají! Navíc máme ústavní právo bránit sebe nebo jiného, a to i se zbraní.
V případě ohrožení života teroristou či aktivním střelcem dodržujte tato pravidla:
Mohl by vás zajímat tento článek: seriál České televize „Stav ohrožení - díl Aktivní útočník“
Vyberte ze seznamu:
● Jsem zaměstnavatel
● Jsem živnostník (mám-li zaměstnance)
● Jsem majitel objektu
● Jsem developer/investor