Svrab je velmi infekční onemocnění kůže a patří dlouhodobě mezi nejčastější nemoci z povolání v České republice. Jak ho poznat, jak se šíří a přenáší, jaké jsou jeho příznaky a jak se preventivně chránit se dočtete v tomto článku.
Obsah článku:
Sarkoptóza neboli svrab (lat. Scabies) je infekční onemocnění - napadení kůže lidským parazitickým roztočem zvaným zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. hominis). Samička tohoto mikroskopického roztoče se zavrtává do horní vrstvy kůže, kde žije a klade vajíčka. Sarkoptóza obvykle vede k intenzivnímu svědění a pupínkové kožní vyrážce, která může postihnout různé části lidského těla.
Svrab je nakažlivé onemocnění a může se rychle šířit v oblastech, kde se vyskytuje hodně lidí, kteří jsou v těsném fyzickém kontaktu s nakaženou osobou. Nejvíce se vyskytuje ve zdravotnictví, pečovatelských domech, dětských domovech, ale např. také ve věznicích. V České republice patří dlouhodobě mezi pět nejčastějších nemocí z povolání postihující právě zdravotnická zařízení, zejména nemocnice.
Svrab představuje podstatnou část kožních onemocnění v rozvojových zemích světa. Odhadem postihuje více než 200 milionů lidí. Je trvale se vyskytující zejména v tropických oblastech chudých na zdroje, s odhadovanou prevalencí u dětí 5-10 %.
Svrab (Scrabies), Autor: Steschke | Svrab (Scrabies), Autor: Cixia |
Zákožka svrabová (lat. Sarcoptes scabiei) je parazitický roztoč způsobující kožní onemocnění zvané svrab (lidově prašivina) a patří do třídy pavoukovců (Arachnida), řádu roztočů (Acarina) a čeledi zákožkovitých (Sarcoptidae).
Podkožní tunýlky vypadají jako drobné vyvýšené hadovité chodbičky, které jsou našedlé nebo zbarvené jako kůže a mohou být centimetr nebo více dlouhé. Jiné variety těchto svrabových roztočů mohou způsobit zamoření jiných savců, jako jsou domácí kočky, psi, prasata a koně. Je třeba poznamenat, že variety roztočů nalezené na zvířatech mohou u lidí způsobit omezené zamoření s dočasným svěděním v důsledku dermatitidy, avšak na lidském hostiteli se nemnoží. Sarcoptes scabiei prochází ve svém životním cyklu čtyřmi fázemi: vajíčko, larva, nymfa a dospělec. K onemocnění dochází především přenosem ze samic během delšího lidského kontaktu (z kůže na kůži). Příležitostně může dojít k přenosu přes fomity (např. ložní prádlo nebo oblečení). Lidský svrab se často nachází mezi prsty a na zápěstích.
Krustový svrab je závažná forma svrabu, která se může objevit u některých osob s oslabenou imunitou (slabým imunitním systém), starších, invalidních nebo oslabených osob. Říká se mu také norský svrab. Osoby s krustovým svrabem mají silné krusty kůže, které obsahují velké množství svrabových roztočů a vajíček. Tyto osoby jsou pro ostatní velmi nakažlivé a mohou nákazu snadno šířit jak přímým kontaktem z kůže na kůži, tak kontaminací předmětů, jako je jejich oblečení, lůžkoviny a nábytek. Infekční osoby nemusí nutně vykazovat obvyklé známky a příznaky svrabu, jako je charakteristická vyrážka nebo svědění (pruritus). Měly by však dostat rychlé lékařské ošetření, aby se zabránilo dalšímu propuknutí tohoto nepříjemného onemocnění.
Svrab se obvykle šíří mezi lidmi delším kontaktem z kůže infikovaného na kůži jiného člověka. Může se však šířit také nepřímo, např. sdílením věcí, jako je oblečení, ručníky nebo lůžkoviny používané infikovanou osobou.
Abyste dostali svrab, kontakt s nakaženou osobou musí být obecně delší. To znamená, že rychlým podáním ruky nebo objetím obvykle svrab nechytnete. Snadno se ale šíří při sexuálním kontaktu mezi dvěma partnery nebo členy domácnosti.
Napadený člověk může přenášet svrab i v případě, že nemá žádné příznaky, a to do doby, dokud nebude úspěšně vyléčen a roztoči a vajíčka nebudou zcela zničena.
Svrab je rozšířený po celém světě, v Česku patří mezi nejčastější parazitická onemocnění. Nejčastěji postihuje lidi ve věku nad 75 let a děti do 15 let. Patří mezi povinně hlášená infekční onemocnění, což znamená, že dermatologové jsou ze zákona povinni všechny případy hlásit na příslušnou hygienickou stanici.
Nejčastějšími příznaky a symptomy svrabu jsou pupínková svědivá vyrážka a intenzivní svědění, které se projevuje zejména v noci. Svědění a vyrážka mohou postihnout velkou část těla nebo být omezeny na běžná místa, jako jsou meziprstní oblasti, zápěstí, loket, podpaží, pohlavní orgány, bradavky, penis, pas, hýždě a lopatky. Vyrážka může také zahrnovat drobné puchýřky a šupiny. Škrábání vyrážky může způsobit kožní vředy - někdy se tyto boláky infikují bakteriemi. U kojenců a velmi malých dětí může být postižena také hlava, obličej, krk, dlaně a chodidla.
Na kůži jsou někdy vidět drobné chodbičky, které jsou způsobeny tím, že samice zákožky svrabové vytváří těsně pod povrchem kůže tunýlky. Ty vypadají jako drobné vyvýšené klikaté čáry šedo bílé nebo jako kůže zbarvené barvy. Vzhledem k tomu, že roztočů je většinou málo (pouze 10-15 roztočů na osobu), může být obtížné tyto nory najít. Nejčastěji se nacházejí v tkanině mezi prsty, v kožních záhybech na zápěstí, lokti nebo koleni a na penisu, prsou nebo lopatkách. Osoby s krustovým svrabem nemusí vykazovat obvyklé známky a příznaky, jako je charakteristická vyrážka nebo svědění.
Když je člověk poprvé napaden svrabem, obvykle trvá 2-8 týdnů, než se objeví první příznaky. Pokud měl člověk svrab již dříve, příznaky se objeví 1-4 dny po expozici. Pod kůží člověka může svrab žít 1-2 měsíce. Mimo člověka tento parazit obvykle nepřežije déle než 48-72 hodin. Roztoči zemřou pokud jsou vystaveni teplotě 50 °C po dobu 10 minut.
Včasná detekce, léčba a zavedení vhodných postupů izolace a kontroly infekce jsou zásadní pro prevenci a propuknutí svrabu. Instituce by měly udržovat vysoký index podezření, že nediagnostikované kožní vyrážky a stavy mohou být svrabem, i když charakteristické známky nebo příznaky svrabu chybí (např. infikovaného neprovází žádné svědění). Noví pacienti a zaměstnanci by měli být pečlivě vyšetřeni na jakékoli kožní onemocnění, které by mohlo být kompatibilní se svrabem.
Vznik svrabu u personálu, který již dříve svrab měl, může být včasným varovným signálem nezjištěného svrabu u pacienta. Kožní škrábance by měly být pečlivě vyšetřeny osobou, která je vyškolena a má zkušenosti s identifikací svrabových roztočů. Vhodné postupy izolace a kontroly infekce (např. rukavice, pláště, vyhýbání se přímému kontaktu atd.) by se měly používat při poskytování praktické péče pacientům, kteří by mohli mít svrab.
Epidemiologické a klinické informace o potvrzených a suspektních pacientech se svrabem by měly být shromážděny a použity pro systematické přezkoumání, aby se usnadnila včasná identifikace potenciálních rozšíření.
Nejnovější poznatky doporučují agresivní přístup k prevenci a kontrole svrabu v institucích, zvláště když je potvrzen nebo existuje podezření na krustový (norský) svrab.
Předcházejte svrabu tím, že se vyhnete přímému kožnímu kontaktu s nakaženou osobou nebo kontaktu s předměty, které používala nakažená osoba (oblečení nebo lůžkoviny). Mnohdy je to však nemožné, protože svrab bez příznaků může mít člověk až dva měsíce a během této doby může infikovaný nakazit celou řadu další osob. I když není zcela možné se vyhnout nakažené osobě, existují i další preventivní opatření pro minimalizaci rizika nakažení.
Děti a ti, kteří se o ně starají, jsou více ohroženi než ostatní. Stejně tak ti, kteří žijí a pracují v pečovatelských domech, zdravotnických zařízeních, ubytovnách, táborech nebo v jakémkoli jiném společném prostředí. Svrab se rychle šíří zejména místy, kde je mnoho lidí žijících v těsném vzájemném fyzickém kontaktu. Mohou to být také školky a školy.
Svrab sám o sobě není sexuálně přenosná nemoc, ale sexuální kontakt je ve skutečnosti velmi běžný způsob, jak se tímto parazitem snadno nakazit - jednoduše kvůli dlouhodobému kožnímu kontaktu. Minimalizace počtu sexuálních partnerů, které máte, může snížit riziko. Vyhněte se také sexu s partnerem, pokud má nediagnostikovanou vyrážku.
Pokud si myslíte, že jste byli vystaveni riziku, váš lékař vám poskytne pokyny, co dělat dál. V závislosti na tom, kolikrát jste byli v kontaktu s infikovanou osobou, vám může předepsat léčbu, i když sami nemáte žádné známky infekce. To může být případ, kdy váš sexuální partner byl právě diagnostikován se svrabem.
Pokud jste vy nebo vaše dítě měli s infikovanou osobou pouze náhodnou interakci, profylaktická léčba je obvykle zbytečná. Jen dávejte nějaký čas pozor, zda se neobjeví příznaky svrabu.
Dostanete-li vy nebo někdo ve vaší domácnosti svědivou červenou vyrážku, nechte ji co nejdříve vyšetřit lékařem. Jedná-li se o svrab, budete se chtít léčit co nejrychleji, abyste zabránili jeho šíření na ostatní.
Každý, kdo má svrab, by měl zůstat v domácí karanténě, a to po celou dobu, kterou stanoví ošetřující lékař.
Ano, může to být trapné, ale pamatujte si, že svrab nemá nic společného s nedostatkem hygieny. Když to řeknete těm, s nimiž jste přišli do kontaktu, umožníte jim, aby v případě nutnosti co nejdříve navštívili lékaře. Pomůže vám to také se chránit před případnou reinfekcí stejnými lidmi, kterými jste byli původně infikováni vy.
Šíření svrabu, zejména v rodině, je relativně jednoduché a rychlé. Zde je několik preventivních opatření, jak mu předcházet.
Nejlepší způsob, jak zabránit šíření svrabu, je léčit všechny členy rodiny, dokonce i ty, kteří nemají svědivou vyrážku. Důvodem je fakt, že může trvat týdny, než se objeví počáteční vyrážka a svědění, přitom můžete svrab mít a přenášet ho nevědomky na ostatní dlouho předtím, než si vůbec uvědomíte, že jste se nakazili. Ošetřením všech současně zabraňuje roztočům šíření do celé rodiny.
Vyhnout se přímému kožnímu kontaktu s některými členy rodiny nemusí být zrovna jednoduché, zejména, když máte malé dítě, o které se musíte starat - koupání, uspávání nebo nošení. Je proto důležité, abyste zahájili profylaktickou léčbu, jejíž cílem je zabránit dalšímu rozvoji onemocnění. V každém případě udělejte to nejlepší, co můžete.
Oblečení, ručníky a ložní prádlo nakažené osoby (nezapomeňte na přikrývku a polštář) vyperte v horké vodě. Sušte na nejvyšší teplotu, kterou výrobek vydrží. To zabije všechny roztoče, kteří by se mohli zdržovat v povlečení nebo oblečení.
Věci, které jsou neomyvatelné nebo není možné je vyprat, vložte do plastového pytle a hermeticky je uzavřete. Nechte je v pytli zavřené po dobu jednoho týden, což zaručí, že roztoči během této doby uhynou. Poté je bezpečné tyto věci znovu použít.
Infikovaná osoba by měla mít vlastní osušku a ručník, který nikdo jiný nepoužívá, dokud léčba neskončí.
Vysajte koberce, ideálně vysavačem s hepa filtrem, a po dokončení sáček vyhoďte nebo důkladně vymyjte nádobu pro bezsáčkový vysavač.
Nevynechávejte léčbu ani ji neukončujte dříve, než vám řekne ošetřující lékař. Stačí, když jeden člen rodiny léčbu nedokončí a roztoče dostanou znovu šanci na přežití a rozmnožování. Máte-li jakékoli dotazy týkající se léčby svrabu, zeptejte se svého lékaře.
Zde je několik zásadní odpovědí na často kladené otázky související se svrabem na pracovišti.
Pokud je u spolupracovníka diagnostikován svrab, je nutné dezinfikovat nebo fumigovat pracoviště? Ne. Dezinfekce nebo fumigace pracoviště nebo obytných prostor je zbytečná.
Kdy se mohu vrátit do práce, když mi bude diagnostikován svrab? Obecně platí, že osoba, která má svrab, by se mohla vrátit do práce v okamžiku, jakmile byla zahájena léčba. Záleží však na tipu onemocnění, proto se vždy poraďte s lékařem. Např. krustový svrab je vysoce nakažlivý.
Mohu dostat svrab při používání sdílené kancelářské židle nebo kóje, kterou používá osoba, která má svrab? Dostat svrab z kancelářské židle nebo kóje, kterou používá člověk se svrabem, je velmi nepravděpodobné, pokud nemá infikovaný krustový svrab.
Zdroje: Centers for Disease Control and Prevention (CDC), World Health Organization (WHO), Mafanet (WikiSkripta).
Vyberte ze seznamu:
● Jsem zaměstnavatel
● Jsem živnostník (mám-li zaměstnance)
● Jsem majitel objektu
● Jsem developer/investor