Nemoc z povolání. Odpovědi na nejdůležitější otázky

Tento článek shrnuje odpovědi na nejdůležitější otázky týkající se nemocí z povolání. Dozvíte se mimo jiné, co je nemoc z povolání, kdo ji může uznávat, jaké jsou podmínky, co dělat, když nesouhlasíte s rozhodnutím o neuznání, kdo platí odškodnění nebo jaká je jeho výše.

Obsah článku:

• Co je nemoc z povolání?
• Kdo může uznávat nemoci z povolání?
• Jaké jsou podmínky pro uznání nemoci z povolání?
• Jak se zjišťuje zdravotní stav posuzované osoby?
• Kdo ověřuje podmínky vzniku nemoci z povolání?
• Co dělat, když nesouhlasím s rozhodnutím neuznání nemoci z povolání?
• Kdo platí odškodnění za nemoc z povolání a jaká výše?

Co je nemoc z povolání?

Nemoc z povolání je nemoc, která vznikla v souvislosti s výkonem povolání a působením nepříznivých chemických, fyzikálních, biologických nebo jinak škodlivých vlivů při plnění pracovních a služebních úkonů, jež jsou jednoznačně příčinou onemocnění. Předpokladem uznání je nutné, aby vznikla za podmínek, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání (příloha k nařízení vlády č. 290/1995 Sb.).

Nemoci z povolání jsou rozděleny do kategorií podle toho, zda:

jsou způsobené:

• chemickými látkami,
• fyzikálními faktory,
• ostatními faktory a činiteli,

nebo se týkají:

• dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice,
• kožních onemocnění,
• přenosných a parazitárních onemocnění.

Podle § 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb. může být nemoc z povolání také akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.

Nemoc z povolání může mít chronický (trvalý) nebo dočasný charakter. Jedná-li se o nemoc dočasnou, postupně dojde k jejímu vyléčení, případně její příznaky zmizí po opuštění povolání. V případě, že se jedná o trvalou chorobu, měla by nemocná osoba zvážit skončení rizikové práce, která onemocnění způsobila.

Existuje také pojem „ohrožení nemocí z povolání“. Definice je shodná s tím rozdílem, že při ohrožení nemocí z povolání není dosaženo takového stupně poškození zdravotního stavu, ale další setrvání ve výkonu práce za stejných podmínek by vedlo ke vzniku nemoci z povolání.

• Syndrom karpálního tunelu
• Kontaktní alergický ekzém
• Svrab (sarkoptóza)
• Zánět průdušek (Astma bronchiale)
• Pneumokonióza uhlokopů prostá

Mohlo by vás zajímat:

• Nejčastější nemoci z povolání v České republice za období 2010 - 2020
• Statistické přehledy a analýzy nemocí z povolání (SZÚ)
• Nemoci z povolání ve zdravotnictví. Rizika a prevence

Kdo může uznávat nemoci z povolání?

Oprávnění k posuzování nemocí z povolání mají pouze vybraní poskytovatelé pracovního lékařství (Střediska nemocí z povolání). Toto oprávnění uděluje ministerstvo zdravotnictví.

Každé Středisko nemocí z povolání má své území, kde může rozhodovat. Výjimku mají vojáci a civilní zaměstnanci vojska, pro které posuzování nemocí z povolání vykonává Ústřední vojenská nemocnice v Praze.

Jaké jsou podmínky pro uznání nemoci z povolání?

Předpokladem pro uznání nemoci z povolání je splnění všech těchto třech podmínek:

1. Choroba musí být uvedena v seznamu nemocí z povolání, případně musí být možné ji do některé z položek seznamu zařadit.
2. Musí být ověřeno a potvrzeno, že posuzovaná osoba vykonávala práci za podmínek, které odpovídají vzniku nemoci z povolání dle seznamu nemocí z povolání.
3. Posuzovaná osoba musí mít příslušnou diagnózu a stav onemocnění musí dosahovat požadovaného stupně závažnosti, je-li v seznamu nemocí z povolání definována.

Nemoc z povolání může uznat pouze specialista v oboru pracovního lékařství. Na jeho základě je teprve možné vydat lékařský posudek, který tuto skutečnost uzná.

Jak se zjišťuje zdravotní stav posuzované osoby?

Zjištění zdravotního stavu osoby, která žádá o prověření nemoci z povolání, zahrnuje fyzikální vyšetření a posouzení jeho výsledků. Aktuální zdravotní stav se posuzuje také se stavem před vznikem nemoci. Příznaky typické pro dané onemocnění musí odpovídat diagnóze a je-li to definováno v seznamu nemocí z povolání, musí onemocnění dosahovat požadovaného stupně závažnosti.

Kdo ověřuje podmínky vzniku nemoci z povolání?

Ověření, zda opravdu posuzovaná osoba vykonávala práci za podmínek, při kterých vzniká nemoc z povolání dle seznamu, provádí:

1. orgány ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice - odbor hygieny práce),
2. Státní úřad pro jadernou bezpečnost v případě, že se jedná o povolání v podmínkách ionizujícího záření,
3. poskytovatel pracovnělékařských služeb, jedná-li se o podezření onemocnění, které vzniklo v zahraničí, avšak u zaměstnance českého zaměstnavatele.

Ověřovatel vydá vyjádření, zda byly naplněny podmínky vzniku nemoci z povolání či nikoliv, čímž je ověření následně uzavřeno.

Co dělat, když nesouhlasím s rozhodnutím neuznání nemoci z povolání?

Vydá-li příslušný poskytovatel pracovnělékařských služeb negativní posudek (neuzná nemoc z povolání) a posuzovaná osoba se domnívá, že je nesprávný, může se odvolat a podat návrh na přezkoumání. Ten je nutné podat nejpozději do 10 pracovních dnů od jeho převzetí a to stejnému poskytovateli pracovnělékařských služeb, který posudek vydal.

V případě, že pracovní lékař nevyhoví žádosti o přezkoumání posudku, postupuje odvolání příslušnému orgánu, kterým je v tomto případě Odbor zdravotnictví Krajského úřadu.

Součástí odvolání musí být:

• spis s návrhem a stanoviskem,
• zdravotnická dokumentace,
• případně další důkazy zpochybňující původní rozhodnutí.

Správní orgán pak do 30 pracovních dnů od doručení buď:

• návrh na přezkoumání zamítne a zpochybněný lékařský posudek opětovně potvrdí,
• nebo zpochybněný lékařský posudek zruší a pošle celé odvolání zpět posuzujícímu lékaři, který musí vydat nový posudek.

V případě, že pracovní lékař návrhu na přezkoumání vyhoví, zruší okamžitě původní posudek a na základě zjištěných skutečností nebo nového posouzení zdravotní způsobilosti vydá nový posudek.

Pokud byl nový lékařský posudek uznán státním správním orgánem, dojde k jeho odeslání také:

• pracovnímu lékaři,
• praktickému lékaři,
• správnímu orgánu,
• zdravotní pojišťovně.

Kdo platí odškodnění za nemoc z povolání a jaká výše?

Povinností každého zaměstnavatele je pojištění pro případ nemoci z povolání, tzv. zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Z tohoto titulu je tedy vyplácení odškodnění na pojišťovně. Výše odškodnění se stanovuje podle druhu náhrad a s ohledem na další faktory, jako je např. typ onemocnění. Podle §§ 271a - 271j zákona č. 262/2006 Sb. jsou při nemoci z povolání náhrady:

• za ztrátu výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 271a),
• za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 271b),
• za bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 271c) za použití bodového systému dle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 276/2015 Sb.,
• za účelně vynaložené náklady na léčení (§ 271d),
• za věcné škody (§ 271e),
• za nemajetkovou újmu při zvlášť závažném ublížení na zdraví (jednorázově rodinným příslušníkům) (§ 271f),

a v případě úmrtí zaměstnance:

• za léčebné výdaje a náklady spojené s pohřbem (§ 271g),
• za náklady na výživu pozůstalých (§ 271h),
• za nemajetkovou újmu pozůstalým (§ 271i),
• za náhradu věcné škody dědicům (§ 271j).

Nemůže-li zaměstnanec podle lékařského posudku nadále vykonávat práci, která mu způsobila nemoc z povolání, má právo na odstupné, jehož výše je minimálně dvanáctinásobek průměrného výdělku (§ 67 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb.).