Prašnost patří mezi významná a často podceňovaná rizika v oblasti bezpečnosti práce. Důvodem je fakt, že prach představuje riziko spíš z dlouhodobého hlediska. Neplatí to však pro všechny druhy prachu. Přečtěte si, co je prach a jaké jsou jeho druhy, jaká jsou rizika a škodlivost prašného prostředí, ale také tipy pro preventivní opatření proti škodlivost prachu.
Obsah článku:
Prach je pevná látka, u které došlo k rozpadu na jemné částice. Skládá se z částic v atmosféře, které pochází z různých zdrojů, jako je např. půda, sopečná eroze nebo znečištění. Větší množství prachu, který pochází mimo jiné také z průmyslové činnosti člověka, vytváří prašné prostředí, jež má negativní dopady na životní prostředí, potažmo život člověka.
Ne každý prach je stejný. Některé druhy jsou škodlivější než jiné. Nadměrné vystavování se některým druhům prachu je spojováno s rozvojem konkrétních zdravotních problémů, jako je např. rakovina plic nebo astma.
Prašné prostředí je téměř všude. Někde více, jinde méně. Prach ve vaší domácnosti je z 20-50 % tvořen z odumřelých kožních buněk, zbytek se skládá z rostlinného pylu, lidských chlupů, zvířecí srsti, nečistot, textilu, vláken, ale také půdních minerálů, shořelých částic meteoritů a mnoha dalších materiálů místního prostředí.
Velké nebezpečí představuje prach vznikající lidskou činností, např. opracováním a manipulací s různými materiály, těžbou, stavebním průmyslem apod. Jeho nebezpečnost se stanovuje podle charakteru, složení a velikosti částic. Čím je prach jemnější, tím je zpravidla nebezpečnější. Vdechnutý prach se pak usazuje v plicní tkáni a může způsobit závažné zdravotní problémy.
Prašné prostředí může vznikat při mnoha okolnostech, nejčastěji při pracovní činnosti, např. při:
Existuje hned několik druhů prachu, které podrobně popisujeme níže.
Jemný polétavý prach je běžnou látkou znečišťující ovzduší, zejména v částech světa, kde je velké suchu a málo srážek. Období velkého a rozsáhlého sucha může zvýšit pravděpodobnost výskytu polétavého prachu a velkých prachových bouří, zejména v letních měsících. Polétavý prach snižuje kvalitu vzduchu a viditelnost, zvyšuje prašnost životního prostředí a může mít nepříznivé účinky na zdraví, zejména u lidí, kteří mají problémy s dýcháním.
Nanoprach je tvořený z nanočástic, které typicky zahrnují uhlík, kovy nebo oxidy kovů a keramiku. I přesto, že výzkum škodlivosti na lidský organismus stále probíhá, vědci se shodují, že pro člověka prach z nanočástic představuje přinejmenším značné znepokojení, a to zejména při vdechnutí do plic. Nanoprach je tak jemný, že se může dostat až do krevního oběhu. Pro účinnou ochranu je nutné používat nadstandardní OOPP a poradit se s odborníkem. Prašné prostředí tvořené z nanočástic představuje také významné riziko požáru nebo výbuchu.
Toxický prach je pro lidský organismus vysoce nebezpečný a vzniká zejména při opracování toxických materiálů, které obsahují např. olovo, chrom, rtuť nebo jiné nebezpečné organické materiály (fentanyl apod.). Toxický prach se však vyskytuje také v celé řadě domácností nebo kanceláří. Pochází z nebezpečných chemikálií, které jsou obsaženy ve většině produktů dnešního světa. Typickým příkladem jsou ftaláty obsažené např. v PVC, plastových a vinylových materiálech.
Obtěžující prach převážně dráždí lidský organismus, ale ve vyšší koncentraci může být zdraví nebezpečný. Vzniká zejména při práci a manipulaci s materiály, jako např. piliny, mouka, cukr, zrní, papír, sušené potraviny, saze z tiskařských tonerů aj.
Hořlavý prach je jakýkoliv jemný materiál, který má schopnost se rozptýlit ve vzduchu, vzplanout a explodovat, když je vystaven zdroji vznícení. Hořlavý prach může zahrnovat materiály, které jsou ve formě prášků, vloček, jemných částic, vláken atd. Může to být většina pevných organických materiálů, jako je cukr, mouka, obilí, dřevo, uhlíkaté materiály (např. dřevěné uhlí, saze), textilní vlákna (např. bavlna), mnoho kovů a dokonce i některé nekovové anorganické materiály.
Prašnost z betonových materiálů je asi nejběžnější forma prachu, který se po delší dobu obvykle zdržuje ve vzduchu. Delší pobyt ve vzduchu způsobuje, že je pro pracovníky zejména na stavbách náchylnější k vdechování. Betonový prach obsahuje krystalický oxid křemičitý, který je považován za zabijáka číslo jedna ve stavebnictví. Jedná se o nebezpečné prachové částice, které při nadměrném vdechování mohou člověku způsobit řadu zdravotních problémů, např. chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN), rakovinu plic nebo silikózu. Díky široké škále velikostí částic vyžaduje tento abrazivní prach všestranný filtrační systém.
Dřevěný prach se obvykle nachází ve dřevozpracovatelském průmyslu. Má různé velikosti částic, které se nejčastěji usazují v nosní dutině. Dřevěný prach je spojen se zvýšeným rizikem rakoviny v horních cestách dýchacích. Představuje ale také zvýšené nebezpečí požáru nebo výbuchu. Ve velkých koncentracích vytváří extrémně vysoká požární a bezpečnostní rizika.
Kovový prach je vysoce abrazivní a může při vdechování způsobit dlouhodobé zdravotní problémy. Opakovaná expozice může poškodit plíce, nervový systém a další orgány člověka včetně jater a ledvin. Kovový prach produkuje mnoho průmyslových odvětví, takže pochopení závažnosti rizik je pro udržení bezpečnosti pracovníků zcela zásadní.
Pryžový prach se vyskytuje zejména při výrobě pneumatik pro automobilový průmysl. Výrobna pryže je jedním z nejnáchylnějších prostředí, protože pryž samotná je staticky nabitá. Plně nabitá pryž přes elektrostatické odlučovače může být samozápalná. Nedostatčená osobní ochrana při zpracování pryže či gumy může způsobit extrémně závažné zdravotní komplikace, např. leukémii, lymfom a různé druhy rakoviny.
Prach z kůže je podobně nebezpečný, jako prach z pryže. Kůže je klasifikovaná jako karcinogen a může být spojena s výskytem rakoviny v oblasti dutin. Je stejně jako pryž extrémně hořlavá a výbušná a v určitých prostředích jsou při manipulaci s ní vyžadovány zvláštní bezpečnostní opatření.
Tento polymerový materiál, který je pevný jako ocel, ale neuvěřitelně lehký, obvykle tvoří jízdní kola, letadla, auta, lodní šrouby a mnoho dalšího. Při střední rychlosti proudění tento prach nezůstává ve vzduchu příliš dlouho. Při dýchání uhlíkových vláken jsou pracovníci ohroženi zdravotními komplikacemi spojenými s rakovinou podobně, jako u azbestu.
Vdechování nadměrného množství prachu ze skleněných vláken může zpočátku vést k bronchitidě a bolestem nosu a krku. Dlouhodobá expozice prachu ze skleněných vláken může způsobit astma a snížit funkci plic. Sklolaminát je známý svou abrazivní povahou ulpívající na pokožce a při vdechování ulpívající v plicích. Sklolaminát, který se vyskytuje při výrobě trupů lodí, elektroniky, izolace apod., je vyztužený materiál vyrobený ze skleněných vláken s lepidlem.
Plast, jeden z nejrozšířenějších materiálů na světě, může mít různé podoby. Pokud pracujete s polyvinylchloridem (PVC), uvědomte si, že se jedná o nejjedovatější plast. Uvolňuje toxické chemikálie včetně dioxinů, ftalátů, vinylchloridu, ethylenu, dichloridu, olova, kadmia a celé řady dalších chemikálií.
Při sváření vznikají volně proudící výpary, ale i jemný prach, který má potenciál škodit lidskému zdraví. Dlouhodobé vystavení těmto svařovacím výparům může mít za následek rakovinu plic, hrtanu a močových cest. Při dlouhodobém a nechráněném vystavování se výparům a prachům vznikajícím při sváření se zvyšuje riziko vzniku tzv. Benigní horečky z kovů.
Prašnost obecně, zejména pak přímé vdechování prachu, může mít pro člověka za následek celou řadu nemocí z povolání, a to v závislosti na:
Většina prachu obsahuje částice různých velikostí. Pamatujte si, že nebezpečný prach nemusí být vždy vidět pouhým okem.
Větší částice, které lze vdechnout, se nazývají inhalovatelné nebo inspirovatelné prachové částice. Vdechovatelné prachové částice jsou viditelné pouhým okem a ukládají se v nose, krku a horních cestách dýchacích. Dýchatelný prach obsahuje prachové částice tak malé, že jsou pouhým okem neviditelné. Navíc se usazují hluboko v plicích.
Různé druhy prachových částic mají různé zdravotní účinky. Například dýchatelný prach krystalického křemene způsobuje zjizvení plic a olověný prach může poškodit centrální nervový systém. Mnoho nemocí z povolání je důsledkem mnohaletého vystavení prašnosti a může trvat roky nebo desetiletí, než se nemoc projeví.
Účinky vdechovaných prachových částic ovlivňuje několik faktorů. Mezi nimi jsou některé vlastnosti samotných částic. Velikost částic je obvykle kritickým faktorem, který určuje, kde v dýchacím traktu se mohou částice usadit. Chemické složení je důležité, protože některé látky, když jsou ve formě částic, mohou zničit řasinky, které plíce používají k odstraňování částic. Kouření může změnit schopnost plic čistit se.
Účinky prachu mohou ovlivnit také vlastnosti osoby, která je vdechuje. Mezi nejdůležitější patří frekvence dechu a kouření. Usazování prachu v plicích se zvyšuje délkou zadržování dechu a tím, jak hluboko se člověk nadechuje. Důležité je také to, zda se dýchá nosem nebo ústy.
Lidé mohou být postiženi řadou nemocí způsobených prašností. Pro praktické účely omezujeme tento dokument pouze na prach a nebereme v úvahu kombinované účinky vyplývající z expozice prachu, plynů a výparů.
Změny, ke kterým dochází v plicích, se liší podle různých typů prachu. Například problémy způsobené expozicí oxidu křemičitému lze rozeznat jizvami obklopenými normální plicní tkání. Protože jsou poraněná místa od sebe oddělena normální tkání, plíce zcela neztrácí svou elasticitu. Naproti tomu jizva vytvořená po expozici azbestu, berylia a kobaltu pokrývá celý povrch hlubokých dýchacích cest. Plíce ztuhnou a ztratí svou elasticitu.
Ne všechny vdechované částice vytvářejí zjizvenou tkáň. Prach z uhlíku a železa zůstává uvnitř makrofágů, dokud normálně nezemře. Uvolněné částice jsou pak opět přijímány dalšími makrofágy (buňkami přirozené imunity). Pokud množství prachu přemůže makrofágy, prachové částice pokryjí vnitřní stěny dýchacích cest, což způsobí mírné nebo žádné poškození.
Některé částice se rozpouštějí v krevním řečišti. Krev pak přenáší látku po těle, kde může ovlivnit mozek, ledviny a další lidské orgány.
Podívejte se na tabulku níže, kde jsou uvedeny některé z nejčastějších plicních onemocnění způsobené dlouhodobým vystavováním se prašnosti.
Anorganický prach | Typ onemocnění | Plicní reakce |
---|---|---|
Azbest | Azbestóza | Fibróza |
Křemen | Silikóza | Fibróza |
Uhlí | Pneumokonióza uhlokopů | Fibróza |
Beryllium | Berylióza | Fibróza |
Karbid wolframu | Onemocnění plic z tvrdého kovu | Fibróza |
Organický prach | Typ onemocnění | Plicní reakce |
---|---|---|
Plesnivé seno, sláma a obilí | Farmářské plíce | Fibróza |
Trus a peří | Ptačí plíce | Fibróza |
Plesnivý cukr | Bagasóza | ibróza |
Prach z plísní | Alergická pneumonitida | Žádná fibróza |
Prach z lupů, chlupů a zaschlá krysí moč | Hypersenzitivní pneumonitida | Žádná fibróza |
Aby se předešlo respiračním nebo jiným problémům způsobeným vystavením prachu, musí být zavedeny bezpečnostní kontroly. Podle hierarchie kontroly by první úvahou měly být nebezpečné látky nahrazené látkami, které jsou méně nebo vůbec nebezpečné. Kde náhrada není možná, měly by být zavedeny jiné technické kontrolní metody, např.:
Používání osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) může být životně důležité. OOPP by neměly nahrazovat řádnou kontrolu prachu a měly by být používány pouze tam, kde metody kontroly prachu nejsou účinné nebo jsou nedostatečné. Sami pracovníci musí prostřednictvím vzdělávání pochopit nutnost vyvarovat se rizikům prachu a prašného prostředí.
Mohly by vás zajímat tyto články:
Vyberte ze seznamu:
● Jsem zaměstnavatel
● Jsem živnostník (mám-li zaměstnance)
● Jsem majitel objektu
● Jsem developer/investor